Nic není jak se zdá 2

přístupnost: 12+
autor: Lena
stav: nedokončeno
kapitoly: 1, 2, 3,

Andrew Grick věděl, že Elena Streetwoodová je nenažraná. Neodbyla žádné jídlo které jí bylo nabídnuto, na oslavách se vždy dosyta najedla a musela ochutnat vše co se dá jíst. Ano to byla jeho nejlepší kamarádka.
Když Elena vystoupila z vozu a uviděla nadšenou tvář svého nejlepší kamaráda, bylo jí jasné, že vše bude takové jako dřív. Ve Sluneční čtvrti se od její poslední návštěvy moc nezměnilo. 
Paní Hrigrová si udržovala svou fontánku, stejnou jako když do ní jako malá hodila míč. Slečna Kasibelová, zase jako každá stará panna, seděla před svým domem s kávou v ruce. Ano, bylo to všechno stejné až na jednu drobnost. 
Z domu naproti se díval Jake, který sledoval tu podívanou naproti v domu. Andrew právě objímal Elenu a vzal ji kufr s věcmi a nesl ho do domu. Jakeovi se líbila ta mladá holka, jak by ne, když po ní šíleli všichni kluci už na střední.

"Pokoj máš přichystaný, hned vedle Andrewova, takže kdybys cokoli potřebovala, tak určitě ti rád pomůže. Teď mě omluvte vy dva, musím jít do plést poslední košík na zeleninu." Rebecca se po smrti manžela začala věnovat pletení košíků, což se pro ní stalo doslovna závislostí. Pokud za den neupletla alespoň tři košíky, byla nervózní celý den a další den jich tak musela uplést šest.

"Jaká byla cesta?" Andrew se culil od ucha k uchu, v ruce nesl Eleniny věci a šel s ní do jejího nového pokoje, kde je chtěl uklidit. "Ale 
znáš to. Letadlo nepohodlný, taxikář byl pruďas a..." zazvonil zvonek u dveří a oba se jako za starých časů vrhli ze schodů, strkajíc do sebe, div nespadli na zem a Andrew si jako v šesti letech nerozbil bradu.

"No wow, co je tohle za krasavce?" zaculila se Elena na Jakea stojícího za dveřmi.

"Čus kámo, co potřebuješ?" Andrew nebyl nadšený že Jake přišel na návštěvu, přeci jen znal ho dobře. Když viděl výraz v jeho očích, hned mu došlo, že si na El udělal zálusk.

"Nic, jen přivítat novou krásnou sousedku."

"Ale jdi ty." zasmála se Elena a už si s ním podávala ruce. "Jsem Elena, ale můžeš i říkat El."

"A tohle je Jake a sbohem." Andrew chtěl co nejrychleji zavřít dveře, ale Jakeova noha mu v tom zabránila. "Chci jen říct, že dnes odpoledne pořádám tak trochu malý večírek, tak jestli by byl zájem." kdyby El hned nepřikývla už by si Andrew myslel, že to co stojí před ním není jeho kamarádka. Chudáčkovi, ale nedošlo, že El má oči jen pro Jakea a na Andrewa stojícího u otevřených dveří, s rukou na klice dočista zapomněla.

"Dobře tak mi přijdeme!" nevydržel být v klidu, když viděl jak se El s Jakeem hořečnatě diskutuje. "Tak to jsem rád. V devět přijďte."

"To byl Jake, zlatíčko?" zvonivý Rebecčin hlas se nesl pokojem jako čerstvě zavátý vítr. "Ano mami byl to Jake. Právě nás, mě a Elenu pozval k sobě večer domů." "Oh, to je strašné, vždyť na dnešek jsem naplánovala malinové muffiny!" 
Rebecca nesnášela když se jí měnily plány, obzvláště, když jí ty plány měnil někdo jiný. V tu chvíli by se v ní krve nedozřelo. A nešlo pouze o to, že jí změnili muffinový večer. Šlo o to, že ten večer jí změnil ten mladý blond kluk od vedle, kterého ze srdce nesnášela. Už jeho matka byla flundra a tahala se s každým, jak Becca s radostí každému říkala. Tento její povedený synek je celý totiž po ní.

"Tak si ten večer uděláme jindy co ty na to? Třeba příští týden, to je taky pondělí." navrhla Elena, jakmile viděla Rebecčin výraz. "To je v pořádku, jen se bavte. Ale nejpozději do tří hodin ať jste doma!" 
Jakmile se za dětmi zaklaply dveře, Rebecčina zlost vytekla na povrch. Křišťálová váza skončila rozdupaná na zemi a po Rebecčině ruce stékaly čerstvé potůčky krve. Se stékající krví se odplavovala postupně všechna její zlost a vztek. Jako každá poslušná žena, tedy z přístěnku pod schody vytáhla smeták a lopatku a tu spoušť náležitě v obýváku uklidila. To jen pár nezaznamenaných kapiček krve se lesky na jinak dokonale blyštivé podlaze.

Mezitím se to v Jakeově domě rozjelo. Elena tančila polonahá na stole a Jake jí líbal na břicho. Andrew, pozorujíc toto dění z křesla, popíjejíc pivo, se chtě nechtě dívat musel. Neuvěřitelně ho dopalovaly Eleniny křivky a Jakeův dokonale zakulacený zadek.

"Pojď se k nám přidat!" z úvah ho vytrhl Elenin svůdně položený hlas.

"To je dobrý, já taky zůstanu." Jake už táhl Elenu do jeho pokoje, kde se následně rozvrzala postel.

Ano, Elena Streetwoodová byla nenažraná. Vždycky dostala ten nejlepší kus, ať se dělo co se dělo. A vždycky se dovedla dosyta naplnit.