Nic není jak se zdá 1

Ve zkratce: když i příroda se může zmýlit...
Páry: velmi různé
přístupnost: 12+
autor: Lena
stav: nedokončeno
kapitoly: 1, 2, 3,

Jako každé ráno se Andrew Grick díval z okna a zjišťoval, že vše je takové jako každé ráno. Jeho nevlastní otec začal sekat trávu na dokonale upraveném trávníčku, jeho nejlepší kamarád flirtoval v protějším domě s neznámou pošťačkou a jeho matka právě dopekla borůvkové koláče, které zavoněly až k němu do pokoje. 

Musel se usmívat, neboť jeho rodina byla vždy považována za jednu z nejlepších v této Slunečné čtvrti. Kdyby tak všichni věděli, pomyslel si a začal se pomalu sunout do těsných a sepraných, ale zato oblíbených džín, bez kterých by se neobešel snad ani jeden den. Ze skříně vytáhl kostkovanou košili, do které se iž skoro nevešel, ale přeci jenom se do ní nakonec narval a vyrazil dolů. 

"Ahoj mami, krásně to voní." oznámil své matce, po tom co ji políbil na tvář a usadil se ke stolu, kde už měl připravenou snídani. 

Rebeca Gricková byla rusovlasá žena udržovaného vzhledu, která musí míti doma vše perfektní, včetně svých dětí a manžela. Byla vyhlášenou kuchařkou v celé jejich čtvrti. Několikrát vyhrála soutěž o nejlépe udržovaný dům, na což je náležitě pyšná. 

Andrew dopil svůj ranní šálek kávy, snědl jeden z báječných borůvkových koláčů a chystal se do práce. Jako každé pondělí měl dopolední směnu v pizzerii, kde pracoval už půl roku a byl zde spokojen. Když vyšel ze dveří domu s lehce načervenalou fasádou, spatřil svého nevlastního otce, Ricka Fridta, jak uklízí sekačku na trávu. Rick byl hnědovlasý muž, o pět let starší než jeho žena, ale s velkým potenciálem, který by pro rodinu klidně i vraždil, doslova. 

Andrew nastoupil do svého nového stříbrného auta, které dostal od babičky z otcovi strany. Jeho otec už byl mrtvý. Zemřel na infarkt, chudáček. Byly to už dva roky a Andrew i Rebeca věděli, že na Alexe Gricka nikdy nezapomenou. S těmito myšlenkami se Andrew rozjel do své práce. 

Pizzerii ''U Olivy'' vlastnil manžel jedné z Rebečinných nejlepších přítelkyň, pan Thomson. Byl to postarší, ale stále ještě svižný muž, který měl rád moderní věci. Přesto udržoval v pizzerii rodinnou atmosféru, kterou měl Andrew moc rád. Také si oblíbil, že pizzy co z toho dne zbudou si může personál sníst. 

Jeho nejlepší přítel, jenom přítel, přišel zase pozdě. Jake Rumox byl idol všech holek ve čtvrti. Byl to model, měl blonďaté krátké upravené vlasy, jeho běloskvoucí úsměv zářil na všechny strany a na jeho vypracované tělo si chtěla sáhnout každá, ale ne každé se to povedlo. Jen každé. Byl to lovec, tak ho Andrew s oblibou nazýval a na kluky vážně nebyl, to už Andrew zkoušel. 

Jako vždy se nic zajímavého nedělo. Bylo to normální běžné pondělí, s jednou změnou, která měla ale přijít až večer. Andrew už se nemohl dočkat. Bylo mu to, že přijede prozrazeno teprve včera večer a to už to jeho matka věděla celý měsíc. Konečně se zase uvidí. Andrew byl nadšen, že se znovu setká s osobou, které tolik věří, ale zároveň se bál jak se teď k němu bude chovat, když už to o něm ví. Tato slova ho sžírala v mysli, ale přesto na sobě nedal nic znát. 

Po dopolední směně měl už volno, a tak se jen tak projížděl po městě, které bylo více než živé. Projel okolo své staré školy, okolo bývalého skladu kde kdysi přespával, když utíkal z domova i okolo oblíbené kavárny. Nikde se ale nezdržoval, protože se moc těšil domů. I když má ještě několik hodin času, chtěl aby všechno bylo perfektní, což u nich doma bylo. Když přijel domů, našel matku jak peče koláč s jablky, jeho oblíbený. Místo klábosení s matkou, šel raději do pokoje. Měl ho uklizený, což znamenalo, že ani zde nemůže nic udělat, než se sžírat pocitem, že je ještě dlouhá doba na to, aby už ta osoba přijela. Nakonec se přeci jen zabavil, začal skládat puzzle. Takové, kde máte miliony kousíčků a každý vypadá stejně. To ho zaměstnalo na tři hodiny, dokud s posláním všech dílků "do prdele" se nešel napít. Voda mu trošku ochladila mozek a když se vrátil do pokoje, všechny dílky naházel pod postel, na kterou si následně lehl. Ani nevěděl, kdy se mu zavřely oči.

"Andrew, už přijela!" zakřičela Rebeca a slyšela jak se v jeho pokoji cosi sbortilo. Netušila, že to bylo tělo jejího spícího syna, který se leknutím probudil, tak až spadl na zem. Už je tady, problesklo mu hlavou a rychle se upravil a běžel dolů po schodech. Zaslechl zvuk parkování a vyšel ven z venkovních dveří. Když se otevřely dveře, s úsměvem na tváři pronesl: "Vítej Eleno."

A tak se Andrew setkal tváří tvář s osobou, které tolik věří a kterou neviděl věky. 
Jak Andrew zjistil, tento večer není stejný jako každý jiný.